Babičce to nikterak nevadilo, naopak byla ráda že sedíme a přehrabujeme se v tom, protože od nás měla klid a mohla si dělat co potřebovala. V tom košíčku byly pro nás takové malé zázraky. Ano, byla to jen obyčejná galanterie, ale co věcí tam bylo. Polovinu z nich jsme neznaly a nevěděly k čemu slouží. Dále zde byly různé nitě, provázky, lemovací pruženka, knoflíky nebo obrovský hřib. Dřevěný. Obrovský byl oproti těm titěrnostem, jinak se normálně vešel do ruky. To už jsme z babičky dávno vypáčily k čemu to slouží. Dávalo se to do punčoch, když se látaly. Nebo do ponožek.
Dnešní mladé dámy asi netuší, o čem je řeč. Předpokládám, že je to ani nebude zajímat, ale přesto vysvětlím. Pokud měly kdysi ponožky díru, tak se vyspravila. Nasadil se hříbek a na něm se pak látalo. Dnes se děravé ponožky vyhodí a koupí nové. Kdysi pradávno se takový kufřík, bednička nebo krabice dědily. Nastávající hospodyně z něj vždy něco použila. Takový košíček byl pro ni nejen vzpomínkou na matku, ale i cenným přínosem do domácnosti. Například už jen proto, že se některé věci skoro přestaly používat a sehnat je nebylo jednoduché. Moderní doba už tomu nenahrává vůbec.
Ne, že by se galanterie nepoužívala, to samozřejmě ne, jen je trochu jiná. Modernizace zasáhla i toto odvětví a způsobila v něm spoustu změn. Jestli k dobrému, to už je diskutabilní. Ale určitě ke snazšímu a jednoduššímu. Možná je takový košíček také někde u vás doma. Nemyslím v paneláku, tam by se asi nedal ukrýt. Ale v rodinném domku na půdě, pokud ji tedy vůbec má, se dají najít různé poklady. Zkuste se tam podívat a pokud podobný nález učiníte, prohlédněte si jej důkladně. Budete tak vlastně cestovat do minulosti. Uvědomíte si, že tyto předměty používali vaši předkové, kteří zde již dávno nejsou. Tak co, půjdete se podívat? Ona troška nostalgie není nikdy na škodu.